Poloczek IV 325 | Či je tota či ňe tota

4 words

Bartoš 1901 / 0771 | Cjažko je mi na srdenku cjažko (100%)
Cjažko je mi na srdenku, cjažko, [: že som si cja zalúbiła ľahko. :] Ľúbjá sa mi tvé očenka sivé, [: mysľeła sem, že sú spravodľivé. :] Keby som cja něboła poznała, [: boła bych já ščasľivá bývała. :] Boła by som bez šeckéj starosci, [: včiľ mi puká srce od žałosci. :] Pres Hrozenko cesta ušľapaná, [: po něj chodzí miłá upłakaná. :] Chodzí, chodzí, ruce załamuje, [: že jéj miłý do vojny rukuje. :] Podaj že mi, miłá, pravú ručku, [: něprídzěm ci až tak pri tak ročku. :] Keby si ty mi nemínił prijíc, [: aj já voľím s tebú do vojny jíc. :] Čo by sis to, miłá, vyžjádała, [: abys sadła na vraného koňa? :] Na predku mám obrok pre koníčka, [: a na boku mi visí šabľička. :] A na druhém, tam ně visí pistoľ, [: móžeš vedzěc, že já nebudzěm tvój. :] Kedz já umrem, pochovac ňa dajcě, [: moju miłú na pohreb vołajcě. :] Něch mňa ona až tam vyprovodzí, [: šak jéj to sám Pámbů vynahradzí. :]

Černík 1908 / 196 | Za hory (96%)
Za hory, horičky zašli mi koníčky, běž mi, milá, pre ně, mňa bolja nožičky. Já pre ně něpójdzem, já tvoja něbudzem, něch ci pre ně idze, kerá tvoja budze.

Erben 5/152 | Čí je to pole (96%)
Čí je to pole nevyorané? Markovo. Pudeme na ně, vyoráme je na drobno.

Erben 5/253 | Čí je to zelí (96%)
Čí je to zelí nevokopany u lesa? pudeme na ně, vokopáme je – hop nejsa!

Sušil 0897 | Švarna dzěvečko moja kochanečko (96%)
Švarna dzěvečko, moja kochanečko, měl bych cě o co prosić; slubovala jsi mně dva zelene věnky za klobučkem nosić. Švarny šohajku, můj kochanečku, stala se mi škoda; ach, měla jsem ci ja dva zelene věnky, vzala mi jich voda. Švarna dzěvečko, moja kochanečko, něfrasuj se o ně, ach, mam ci ja doma ty dva labudečky, pošlu ja ci pro ně. Labudek plyně, věneček tyně až do sameho dna, a že už ty nějsi, prošvarna dzěvečko, toho věnka hodna. Choć by mi včilej muzika hrala, trubače trubili, ach, to mi už oni mojeho srdečka žaden něrozveseli.

Galko 1/069 | Hej, lepšie na doline (96%)
Hej, lepšie na doline, jako na rovine; hora ma počuje, nič nevyžaluje. Hej, nieto krajšej hory, jako je jedlová, či v lete, či v zime, vždycky je zelená. Hej, keď sa moje ovce po holi rozpasú, len na ne zahvízdnem, zvončeky zatrasú. Hej, hore sa, ovečky, hore z dolinôčky, nech šija zakrešem ohňa do fajočky. Hej, už som si zakresal, ale mi zahasol, ej, ovečky moje, už som vás odpásol.

Bartoš 1901 / 1313 | Zatoč sa ně děvečko (96%)
Zatoč sa ně, děvečko, jako płužní koľečko; zatoč sa ně jeden ráz, široký-ľi rubáč máš. Široký je, či úzký, pořežem ho na kúsky; široký je veľice, šiła sem ho k muzice. A já půjdem přes ten háj, kady ovčák ovce hnáł, a já půjdem maninú za tú švarnú děvčinú.

Bartoš 1901 / 0692 | Zajaľi zajaľi (96%)
Zajaľi, zajaľi bojtárovi ovce. Počúvaj, miľenká, kdzě cingajú zvonce. Cingajú, cingajú v rychtarovém dvore, chodz ně, miłá, pre ně boľá ňa nohy mé. Já pre ně něpójdzěm, já tvoja něbudzěm; kerá tvoja budzě něch ci pre ně idzě.

Bartoš 1901 / 0571 | Ej já ubohý (96%)
Ej já ubohý, [: co mám děłat? :] Mám-li sa žénit, [: či vandrovat? :] Ej vandrovat ňa [: nohy boľá, :] ej žénit sa ně [: nedovoľá. :] Ej kážú sa ně [: ožéniti, :] ej já sa bójím, že ňa bude žena biti.

Bartoš 1901 / 0559 | Už je małá chvíľka do dňa (96%)
Už je małá chvíľka do dňa, staň, má miłá, vyprovoď ňa, až k temu rybníčku na tú hráz, staň, má miłá, vyprovoď ňa, už je čas. Šak bych já ťa miľeráda, dyby moja panimáma, to co mé srdečko miłuje, to ně naša panimáma zbraňuje. Panimámo aj pantáto, já vás prosím pěkně za to, dajte vy ně vašu věrnú cerušku, kerú nosím ve dně v noci v srdečku. Dáte mi ju, či nedáte? Včiľ sa na mňa podívajte, a já půjdu zajtra ráno do Prahy, tam dostanu bíłý kabát a šabľi. Šabľa bude oceľová, a to bude žena moja, s tú sa budu ve dně v noci těšívat, na svú miłú, v každú chvíľu zpomínat.

Sušil 1601 | Ach co to tam Šusci v (96%)
Ach, co to tam šusci v tejto olšině? Prošvarny šuhajek navraca koně. O, navraca un jich, ony mu rzaju, poviz mi, dzěvucho, budzěš-li moju? O, budu ja tvoju, ene mne nězradź, dam ci ja šátečku, ene ji něztrać. Bo moja šatečka hrubě draha je, na každym konečku vyšivana je. Na každym konečku, na prostředku květ, milši’s mi, dzěvucho, než ten cely svět. O, juž jsi, dzěvucho, juž jsi zrazena, ta tvoja šatečka juž je ztracena. O, ztracil sem ja ju, ztracil sem ju dněs, dy sem šel od tebe přes ten černy les. Ně tvoja, dzěvucho, ně tvoja škoda, zaplacim ci ja ju baj tolaroma. Něstojim, šuhajku, o tve tolary, jenom mi ty poviz, kaj si oddany. A sem ja oddany pod komendury, vemu sobě jinšu tobě na zdůry.