Poloczek IV 202 | Šuhajičku jeden

2 words

Sušil 0298 | Na tem dole na podole (100%)
Na tem dole, na podole, šohaj dívča odluďuje. Tak ju dlúho odluďoval, štyry míle zavandroval. Štyry míle vandrovali, slova k sobě nemluvili. Až na pátú vandrovali, slovo k sobě promluvili: Vím já jednu dolinečku, v tej dolince studenecku. Tam si, milá, spočineme, chleba, sýra posvačíme. Tak si oni spočínali, až večera dočekali. Stel, má milá, bílé lože, už to jináč byt nemože. Z čeho bych ho smutná stlala? Peřin sem si nenabrala, doma sem jich nenechala. Přeneščasné vydávání, dyž otca, mateře néni. Dyby otec, máti byli, peřin by mně nadědili. Široký list malinový, ešče širší kalinový. Malinovým usteleme, kalinovým odějeme. Dyž přijeli na půl cesty, na to ostrozské podměstí: Shoď mia, milý, shoď mia s mosta, ať sem já tej hanby prosta. Pochovaj mňa pod kopeček, pod ten zelený háječek. Postav na mňa máj zelený, aby bylo na znamení. Já sem si ťa na to nevzal, abych ťa s mosta shazoval. Ale sem si ťa na to vzal, abych ťa věrně miloval.

Sušil 1357 | Máte mia maměnko (100%)
Máte mia, maměnko, máte mia jedinú, nevydávajte mia na druhú dědinu. Keď mia tam vydáte, banovat budete, má stará matičko, včiu mně pomáhajte! Vybiraua jsem si mezi malinama, ale jsem si, Bože, kyseuú vybraua. Kyseuú, kyseuú, takovú kyseuú, neuvidíte mia jak živa veseuú. Vedua sem si, vedua jako ze sta jedna, z vysokej stoličky na nízkú sem sedua. Já sem si mysleua, že si já provedu, že z nízkej stoličky na vysokú sednu. Já sem sa vydaua, leda muža měua, leda ludé řekli, že jsu muadá žena. Já sem si mysleua, že mně dobře bude, že mně mojej kráse jak živ neubude. Už mně moje kráse pomali ubývá, už mně ju šohajek na chrbtě odbíjá.

Sušil 1912 | Ach Bože Bože Bože (100%)
Ach, Bože, Bože, Bože, ješče jednó Bože, že se mně šuhajek vedařit nemůže. Vedaří se jeden, he ten ledasjaké,1) skuvé si, šuhajko, pod lopen šeroké. Pod lopen široké,2) habe neuvadl, nekeré panence za krk nezapadl. Měla sem synečka v červené čepice, velezl na hůro, snědle ho slepice.

Galko 1/086 | Od kostola do mlyna (100%)
Od kostola do mlyna cesta šľakovaná; kto tú cestu šľakuje, ten mlynárku miluje Šľakovau hu Janíčok, jeho vranný koníčok +); šľakovau hu dokola, jeho zlatá podkova. Klope, klope na oblok, či mlynárka doma; mlynár sedí v mlynici, mele kylu pšenici. Klope, klope na dvere, čije mlynár doma; mlynár sekerôčku zau, šuhajkovi hlávku sťau. Šla mlynárka na vodu, na vodu studenú, našla ona hlávočku všetku zakrvavenú. Ej, hlavička, hlavička, kde je tvoje telo? Tam mi leží v mlynici, na tej bielej lavici. Ej, zo mňa si, mládenci, zo mňa príklad berte, ženy zanahávajte, a panenky milujte. Ja som jednu milovau, za ňu som život dau, ej, zo mňa si, mládenci, zo mňa [si] príklad berte.

Sušil 1665 | Landava Landava (100%)
Landava, Landava, to francózký město, císař pán povídá, že rozhází všecko. Landava, Landava, francózký podmezí, nejedné maměnky synáček tam leží. Maměnky synáček, sestřičky bratříček, nejedné panenky hezký šohajíček.1) Landavo, Landavo, ty se v prach obrátíš, než jedné panence synečka navrátíš. U města Landavy je rybník krvavý, kdo ho okrvavil? Syneček z Moravy. Okolo Strasburka teče Raň krvavá, Kdo ju okrvavil? Francózská armáda. My sme odepsali, že se nebojíme, že celó Landavo na prach rozházíme. Ani netrvalo tři hodiny zplna, že celá Landava rozházena byla.

Sušil 1636 | Ty tuřanský hodine (100%)
Ty tuřanský hodine, jak vone z temna bijó, [: a dež já si zpomeno, :] z vočí mně sloze lijó. A debe mně Pán Bůh dal a matička tuřanská, ja, abe mně svědčila ta šablička vojanská. A debe mně Pán Bůh dal a všecí milí svatí, ja, abe mně svědčily ty vojanský šaty. O, hétmane, hétmane, jak ste mě hrozně strestal, já sem se vojne nebál a na ňo sem se dostal. Ti, keří se hí báli, ti doma zvostali, mě, smutného pacholka, na vojno odevzdali. Néni tém žádné vinen, jak pudmistr s rechtářem, beli na mně žalovat před samém milostpánem. Před samém milostpánem na vrcho u hétmana, že mám dostat kabátek s modréma véložkama. S modréma véložkama a kamizolko bíló, už já mosím vopustit, ach, svó maměnko miló. Ach, svó maměnko miló a tatíčka starýho, už se mosím přidržet Pána Boha samýho. Pána Boha samýho a matičke tuřanské, aby mě zachránila vod šabličke vojanské. Té šabličke vojanské, každé se hí bojí, ani jeden šohajek bez ní nevobstojí.

Sušil 1621 | Na tu svatú Kateřinu v nedělu (100%)
Na tu svatú Kateřinu v nedělu verbovali mia husaři na vojnu. Všecí ludé zaplakali, že Janoška zverbovali v nedělu. Nač ste vy mia zverbovali v nedělu? A nač ste vy nečekali na chvílu? Bude ze mňa mrcha voják, já vám budu uskakovat za milú. Dyž ty budeš uskakovat za milú, budú tobě dvá kapráli za sluhu. Vynesú ti dvě stolice, vyprášá ti nohavice za chvílu.

Galko 1/164 | Sadla muška na konárik (100%)
Sadla muška na konárik, potriasala kvet; načo si mi, moja milá, zaviazala svet? Ja som ti ho neviazala, viazals’ si ho sám; ktorému chcem šuhajovi moje srdce dám. Jednomu som srdce dala, druhému je žiaľ; tretiemu som povedala, že nepôjdem zaň. Štvrtý sedí pokraj stola ako z ruže kvet, ak mu srdce, rúčku nedám, pôjde v šíry svet.

Galko 1/170 | Šuhaj, šuhaj, kat ťa lámal (100%)
Šuhaj, šuhaj, kat ťa lámal, nejedno si dievča sklamal. Nesklamal som, iba dvoje, a z tých bude jedno moje.

Galko 1/201 | Už odbila jedna z polnoci hodina (100%)
Už odbila jedna z polnoci hodina, [: ešte sa môj milý po ulici túla. :] Po ulici túla, veselo si spieva, [: nejedno dievčatko hore hlávku dvíha. :] Hore hlávku dvíha, oknom sa von díva: [: Čo je to za šuhaj, keď k nám nechodieva. :] Zariastli chodníčky milej pod oblôčky, [: zariastli trninou, drobnou ďatelinou. :] Trninu vytrhám, ďatelinku skosím, [: ale ťa, dievčatko, predsa dostať mosím. :]

Galko 1/217 | Čože mi je, čože (100%)
Čože mi je, čože, milý, mocný bože, že sa mi ten šuhaj zlahodiť nemôže? Bože môj a pán môj, čože ma tak tresceš, koho ja milujem, toho mi dať nechceš. Kdeže som ja bola, keď dary dávali, každej po jabĺčku, mne len polovičku. Kdeže som ja bola, keď milých dávali, každej po mládenci, len mne vdovca dali. Povedzže mi, povedz, ej, ty starý vdovec, koľkože detí máš, ak ma neoklameš? V jednom kúte štvoro a v druhom pätoro; tu máš, duša moja, všetkých devätoro.