Poloczek IV 191 | Mam ja starú dievku

3 words

Sušil 0016 | Byla jedna byla stará žena (100%)
Byla jedna, byla stará žena, měla ona jediného syna. A ten leží v smrtelnej nemoci, chtělo se mu studenej vody piti. Neměl mu kdo pro voděnku jiti, šla mu pro ňu jeho stará máti. Potkalo ju mladé pacholátko, a to bylo od Boha poslátko. Už já nesu jeho milú duši, do radosti, do nebeskej vlasti.

Bartoš 1901 / 0939 | Už ten starý téj mładéj neverí (100%)
Už ten starý téj mładéj neverí, [: zamyká jéj dvere od komory. :] Pusc ma, starý, pusc ma ven z komory, [: veľice ma má hłavenka boľí. :] Otvor si ty z hory okjénečko, [: ovłažíš si své čiervené ľíčko. :] Jaké je to, starý, otváraný, [: ked od nykeľ žaden veter neny. :] Jak za dvere pres prah prekročiła, [: devat płotou na ráz preskočiła. :] Ten desátý boł cełý tŕnený, [: tam si našła svoje potešený. :] Saľľi si tam na pekný trávnýček, [: daľi si tam na tysíc hubyček. :] Tak sa ony społu myłovaľi [: až kohúty na ráno zpyévaľi. :] Idzi, myłá, ke svému starému, [: a já pôjdem ke konu vranému. :] Dze si my ty, mładá žena, boła, [: šak si sa my hrube uzimyła? :] Boła som já, môj starý, v kosteľe [: moľľiła som sa já tam za tebe. :]

Sušil 0734 | Nevybírej má panenko (100%)
Nevybírej, má panenko, abys nepřebrala, aby si ty nedostala horšího než sama. A já smutná, neveselá jsem si přebírala, až jsem sobě naposledy pastýřa dostala. Pastýř žene tamto stádo s hory vrškem dolů, ženě dává bič, palicu a sám bere troubu. A včilkej, vy hrdé panny, ze mne příklad berte, nech je mladý nebo starý, uctivosť mu dejte.

Sušil 2075 | Ja proč ty k nám nechodíváš (100%)
Ja, proč ty k nám nechodíváš, můj milý Janíčku? Nezdali sa na mia hněváš, sivý holúbečku. Šak bych já k vám chodívával, má milá Aničko, před vaší je hrubé blato, sivá holubečko. Já dám blato odházati, můj milý Janíčku, možeš ty k nám chodívati, sivý holúbečku. A já bych k vám chodívával, má milá Aničko, ale u vás krávy ručá, sivá holubičko. Daj ty kravám kúsek soli, možeš k nám chodit po vůli. A já bych k vám chodívával, ale u vás koně řehcú. Já dám koňom ovsa, sena, nech neřehcú, dyž netřeba. A já bych k vám chodívával, ale vaší staří brblú. Já dám starým holbu vína, nech nabrblú do komína. A já bych k vám chodívával, ale u vás děti bečá. Já dám dětom po krajíčku, budú sedět potichúčku. A já bych k vám chodívával, ale u vás myši piščá. Já dám myši vylapati, možeš ty k nám chodívati. A já bych k vám chodívával, ale u vás muchy vrndžá. Já dám muchy vychytati, možeš ty k nám chodívati.

Sušil 2006 | Starám se já starám (100%)
Starám se já, starám, staré rodiče mám. Dyby mě umřeli, kerak jich pochovám. Prodaja kravičku, pochovám mamičku, prodaja koníčka, pochovám tatíčka.

Sušil 1631 | Ta brněnská brána (100%)
Ta brněnská brána kolem malovaná, poď ňú sedí mamka ceuá upuakaná. Došeu k ní syneček, ruce jí podává: Nepuačte, mamičko, šak je to svadba má. Nepuačte, mamičko, nepuačte vy toho, šak ta moja svatba nekoštuje mnoho. »Co je to, synáčku, co je to za svatba, a že na ní néni žádná rodina tvá.« A ten starý rychtář a ten je ten můj svat, tak mňa dau on svázat, jako šibenca kat. Tolé mně dau družbů, všecek sem sa strápiu, ešče mně povídau, abych sa nevrátiu. Nepuačte, mamičko, už je všecko darmo, musím mašírovat večer lebo ráno. Už tambor bubnuje, šohaj maširuje, ta jeho mamička ruce zauamuje. Ruce zauamuje, za svoju huavičku; komu mia tu necháš, chudobnú mamičku.

Sušil 1609 | A ta naša maměnka (100%)
A ta naša maměnka žalostivě plače, pěkný bílý koláče hétmanovi peče. O, hétmane, hétmane, pusť mně syna mého, aby nosit nemusel munduru těžkého. O, má milá, rozmilá, má maměnko stará, šak von ho neponese než kobylka vraná.

Sušil 0368 | Jedna matka syna měla (100%)
[: Jedna matka syna měla, :] do vojny ho sprovázela. Jeď, synečku, s Pánem Bohem, se svým pěkným vraným koněm. Starší sestra koňa sedlá, osedlaja ven vyvedla. Ach, můj synu přemilený, dy ťa budu čekat z vojny? Má mamičko přemilená, vyhledajte po tři rána. První ráno vyhlédala, červeného uhlédala. Ach, můj Bože přemilený, už je můj syn zkrvavený. Druhé ráno vyhlédala, bílého ho uhlédala. Ach, můj Bože přemilený, už je můj syn oblečený. Třetí ráno vyhlédala, černého ho uhlédala. Ach, můj Bože přemilený, už je můj syn v černej zemi. Radní páni domů jedú, mého syna koňa vedú. Dy sem já měl svého pána, mívával sem obrok z rána. A včil nemám vody, slámy, roznesú mia straky, vrany.

Sušil 0367 | Trubju hraju i bubnuju (100%)
Trubju, hraju i bubnuju, vojačkové maširuju. Težcic bych ja maširoval, dyby mi hdo koňa sedlal. Starši sestra uslyšela, bratrovi koňa sedlala. Ta prostředni šablu dala, ta najmladši zaplakala. Něplačcě, sestry, o bratra, a on přijdzě za tři leta. Už tři leta pomijaju, sestry bratra vyhlidaju. Pytam se vas, pani mili, kaj scě bratra, kaj scě dzěli? Vaš bratřiček v poli leži, krev od něho valem běži. A kůň jeho vedle něho, nohu hřebe, lituje ho. Stavaj, paně, stavaj, nělež, daval si mi holy oves. A včul němáš ani slamy, rozďubu cě straky, vrany. Straky, vrany i ptakove, na ostatku chrobakove.

Sušil 0317 | Nač jsi za mňa išla keď's (100%)
Nač jsi za mňa išla, keď's mia nelúbila? Já som za ťa išla z ludského návodu, z mnohých nedostatků. Klínek nad postelkú, šablenka na klínku, mám-li já šablu vzít, hlavu ti urazit? Chytil on šabličku, uťal jí hlavičku. Jak bylo na ráně, hosti se schádzajú, co mladí dělajú, či sa rádi majú? Její stará máti šla sa podívati. Přes prah překročila, do krvi kročila. Kerá múdrá máti, nech nenutí dětí, jak sem já nutila, dceru sem pozbyla, zeťa sem neznala.

Sušil 0234 | Zakázali na vojnu (100%)
Zakázali na vojnu sedláčkovi do domu. 1) Sedláček se zastaral, sedňa za stůl zaplakal. Nemám syna žádného, ani bratra vlastního. Ty, děvečko najstarší, jdi za mne bojovati. Oj, tatíčku, nepůjdu, já bojovat nebudu. Já sem srdca měkkého, já se leknu každého. Ty, dceruško prostřední, jdi za mne bojovati. Oj, tatíčku, nepůjdu, ja bojovat nebudu. Ja sem srdca měkkého, ja se bojím každého. Poslal pro tu najmladší: Tebe já mám najradší. Poď, děvečko, poď domů, pojeď za mne na vojnu. Já, tatíčku, já půjdu, za vás bojovat budu. Já sem srdca tvrdého, nebojím se žádného. A když ju oblékali, obě sestry plakaly. Když jí vlasy splétali, všecky panny plakaly. Když na koňa sedala, otec, máti plakala. Jeď, dceruško, jeď s Bohem, daj ti Pan Bůh dobrý den. 2) Jak do vojny přijela, třikrát vojsko objela. Jak ponajprem střelila, tři sta Turků zranila. Jak po druhé střelila, celý tábor zranila. Jak po třetí střelila, všecky Turky zahnala. Podivil se císař pán: A co je to za husar? Jenom jednu dcerku mám, tu tomu vojáčku dám. A nejsem já vojáček, a sem ja ti Anička chudobného tatíčka. »A jedneho syna mám, tobě, Aničko, ho dám.« Hned se vojna skončila a svadba se strojila.