Poloczek IV 029 | Sekerenka za pasom

2 words

Galko 1/141a | Ked ja pôjdem z tých Hyb (100%)
Ked ja pôjdem z tych Hyb, dam si muziku hrat, budu za mnuov volat: vrat sa, dyevcatko, vrat. A ja sa nevratym, any krok nekročim, kto za mnuov banuje, nech za mnuov vandruje.

Galko 3/086 | Zdaleka ja poznám svojeho frajera (100%)
[: Zdaleka ja poznám svojeho frajera, :] v širokom klobučku perečka mi nemá. [: A ja ešte ďalej svoju frajerečku, :] nesie mi za pásom bielu fijalôčku.

Galko 1/141b | Tye naše frajerky jedna druhej vravia (100%)
Tye naše frajerky jedna druhej vravia: kde je moj, kde je tvoj, kde sa dlho bavia? Ako je to pekne, ked si dve spievajú, ked si jedna druhej hlasu dodavaju. Ako je to pekne, ako je to ruče, ked muada nevesta ma za pasom kluče. Nebanuj, nežaluj za tym čeladnykom, už ty druhy stoji podoprety pnykom.

Sušil 1973 | Přišel sem k vám nic neříkám (100%)
Přišel sem k vám, nic neříkám, nuže, nuže, nuž, hraj dudy atd. požčajte nám sekerenky, hraj dudy na dudy dud. Nač vám bude sekerenka? Nuže atd. Budem rúbat prútiříčko, hraj dudy atd. Nač vám bude prútiříčko? Budem plésti zahrádečku. Nač vám bude zahrádečka? Budem séjat kvítiříčko. Nač vám bude kvítiříčko? Budem dávat chlapcom pérka. Budú k nám chlapci chodívat, budú pěkné pérka mívat.

Smutný 22/010 | Sekerenka pantok? nechce rúbat duby (100%)
Sekerenka, pantok?, nechce rúbat duby

Galko 1/300 | Sekerenka pántok nechce rúbat duby (100%)
Sekerenka pántok nechce rúbat duby; tažko je milovat, kdo koho nelúbí. Ja som taká bola, že som nelúbila; pán boh dal, pán boh vzal, zostala som sama. Zostala som sama, jako hruška v poli; ked z nej hrušky spadli, sama v poli stojí. Zostala som sama, jako tá hrdlička, ktorá preletuje zbierajúc zrniečka. Zostala som sama, jako ten tulipán, čo si prekvituje ej, v šírem poli sám.

Erben 2/283 | V tom našem sádečku (0%)
V tom našem sádečku je mnoho modráčků: žala tam má milá zelenou travičku. Když trávy nažala, sedla na cestičku: „Pojď, já tě pohladím, můj zlatý Jeníčku!“ Kolik mu na hlavě vlásků pohladila, tolik-tě slziček z očí svých vylila. Vytáh šátek z kapsy, utíral čelíčko: Proč pláčeš, naříkáš, má zlatá holčičko? „Kterak nemám plakat a sobě naříkat, když mne má pásnička nemůže obměstnat? Ani má pásnička, ani má suknička: to jsem já dostala od mého Jeníčka!“ Vzal ji za ručičku, ved ji ku krámečku: Já ti koupím pentli, nastav si sukničku. „Já bych nastavila, kdyby platná byla; jen kdybych já tebe byla nespatřila!“

Erben 2/308 | Jak se dám posekám (0%)
Jak se dám, posekám ten zelený hájek, aby mi zafoukal na mou milou chládek. Jak se dám, posekám to zelené olší, aby mi zafoukal na mou nejmilejší. Pod jezerem, nad jezerem vodička se kalí: koupila má milá za tolar hedbáví. Za tolar hedbáví, za dva zlaty nití, že bude milému košiličku šíti. Košili ušila, nevěděla komu: dala ji milému – vzali ho na vojnu.

Erben 2/307 | Nenechám posekám (0%)
Nenechám, posekám Novodvorský hájek, aby mi nechodil za mou milou sládek.

Erben 2/303 | Pantáto pantáto! (0%)
Pantáto, pantáto! hezkou dceru máte: budu za ní chodit, jest-li mně ji dáte. „Karlíčky Karlíčku! nevěřím tvé řeči; nebo jsi falešný, hledí ti to z očí. Celý jsi falešný a máš hrdé srdce: žádná panna tobě už věřili nechce. Mne’s taky oklamal, lásku’s mi sliboval: já jsem ti věřila, nešťastná jsem byla.“ Seděla vzdychala, drala drobné peří: „Nechť žádná panenka mládencům nevěří!“

Erben 2/300 | Ach pole políčko (0%)
Ach pole, políčko, pole nevorané! pase tam Jeníček čtyry koně vrané. Pase je tam, pase, brodí nohy v rose: jde k němu Andulka, pacholátko nese. Nesu tobě, nesu tu synáčka tvého: když jsi mne miloval, miluj taky jeho! Nech si ty synáčka, já tobě zaplatím: dubový stoleček tolary posázím.“ Já nechci tolaru“, nač mi ty peníze? jen tebe, Jeníčku! chci míti za muže. Kdybysi nasázel, co v rybníce řásy, ty mně nezaplatíš mé panenské krásy. Kdybysi nasázel, co na louce sena, ty mně nezaplatíš poctivého jména. Kdybysi nasázel, co písku drobného, ty mně nezaplatíš věnce zeleného! V tej naší maštalce jsou tam novy stání: češe tam holeček čtyry koně vrany. Češe je tam, češe, pěkně přistrojil se: jeho nejmilejší synáčka mu nese. Nese mu ho, nese v tom bílém fěrtoušku: Tu máš, můj holečku, naši věrnou lásku! Už s věnečka mého opadalo kvítí: když jsi mně svět zkazil, musíš si mě vzíti. „Já nechci, nevemu, radši ti zaplatím: žlutými dukáty stoleček posázím.“ Kdybysi nasázel co v lese jalovce: ty mně nezaplatíš zelenýho věnce. Kdybysi nasázel co na dubu listí: ty mi nezaplatíš mojí poctivosti. Kdybysi nasázel co na poli klásků: ty mi nezaplatíš mou upřímnou lásku!